Rozdíly v příjmech mužů a žen převyšují stále 16 %

Státům Evropské unie se nedaří zavádět do praxe pravidla rovných příležitostí mužů a žen, konstatuje to zpráva, kterou se dnes bude zabývat Evropský parlament. Parlament doporučuje Evropské komisi přijmout řadu opaření, mezi nimi například navrhuje vyloučit z výběrových řízení ty společnosti, které otázky rovných příležitostí nezohledňují.

"Různé právní předpisy v oblasti rovných příležitostí zavádíme v Evropě již čtyři desítky let a navzdory všem přijatým regulacím jsme se daleko za startovní čáru nedostali. Rozdíly v odměňování mužů a žen stále činí 16,4 %, výrazně horší je situace u starobních důchodů - evropské ženy dostávají o 39 % méně než muži. Třetina starších žen v EU dokonce nepobírá žádný důchod," říká europoslankyně Dita Charanzová. 

"Nejsem zastánkyní povinných kvót či jiných forem sociálního inženýrství, na druhou stranu považuji za správné, aby byli muž a žena stejně ohodnoceni, pokud prokazatelně odvádí stejnou práci," vysvětluje Dita Charanzová. Evropský parlament například doporučuje, aby Komise zvážila v přípravě nové směrnice zavedení v případě společností kotovaných na burzách v zemích EU (s výjimkou malých a středních podniků) povinné audity odměňování tak, aby byly zdůrazněny rozdíly v odměňování mužů a žen. 

Podle zprávy, kterou dnes europoslanci hlasovali v plénu, jen dva státy z EU28 dokázaly správně implementovat do svého práva příslušnou směrnici z roku 2006 o zavedení zásady rovných příležitostí mužů a žen. Poslanci EP dnes volají po její větší důraznosti, důslednější kontrole a lepšímu vymáhání rovnosti obou pohlaví. Členské státy, resp. státní správa by měla jít příkladem soukromému sektoru, Komise by měla lépe dopracovat nově připravovanou směrnici a zohlednit v ní požadavky EP. 

Negativní vliv na odměňování žen má více faktorů, patří mezi ně mateřství, péče o starší či nemocné rodinné příslušníky, tedy aktivity velkého sociálního významu, které ale mají negativní dopad na profesní dráhu žen a ve svém důsledku vedou k přijímání zkrácených úvazků, nižším příjmům a následně i nižšímu důchodu. Ještě výraznější rozdíl v odměňování lze sledovat u žen s vícečetným znevýhodněním - jako je zdravotní handicap, u příslušnic menšin, žen bez kvalifikace apod. Také míra nezaměstnanosti žen bývá vždy v průměru vyšší, než je tomu u mužů, tradičně ženské profese jsou hůře honorovány apod. Zpráva dále konstatuje, že je stále obtížnější sledovat vývoj rozdílů v odměňování, zejména v důsledku změn na pracovním trhu, kdy se stále více přistupuje k individuálnímu vyjednávání, namísto kolektivního. Za takové situace je tedy obtížnější dokazovat diskriminaci v odměňování mužů a žen za rovnocennou práci.