Může se to stát i Vám... Den bezpečnějšího internetu (11.2.2020)

Dnes je mezinárodní Den bezpečnějšího internetu. Pro někoho možná jen prázdné heslo v kalendáři. Pro ty, kteří se problematikou zabývají, den, kdy můžeme připomenout, jaká nebezpečí kyberprostor představuje zejména pro děti. Říkají vám něco jména či přezdívky jako Pulpán, Meluzín nebo Piškot? Možná si vybavíte, že jste o nich četli někde v médiích. Všichni byli odsouzeni za rozsáhlé zneužívání dětí na internetu. Že vám by se to stát nemohlo? Myslíte? Jen 2 % dětských obětí takových činů se nejprve svěřila svým rodičům. Takže tohle může být i váš příběh, stejně jako můj.

Bylo by krátkozraké nechávat veškerou zodpovědnost na školách, kde by dle mého měly mít všechny děti šanci se s riziky seznámit automaticky. Třeba už jen proto, že polovina školou povinných dětí má nějakou svoji zkušenost s kyberšikanou. Co ale můžeme dělat my rodiče? Zajímat se o to, kdo jsou internetoví přátelé našich dětí, jaké stránky náš potomek navštěvuje, kde se v online prostředí pohybuje. Mluvme se svými dětmi o rizicích v kyberprostoru, vysvětlujme jim, co se může stát, jak se zachovat a nepodceňujme ani změny v jejich chování, často mohou být prvním varováním, že se něco závažného děje. Varujme děti před tím, aby komunikovali s cizími lidmi, aby jim zasílali fotografie nebo videa, aby se scházeli s někým, koho neznají. Z průzkumů totiž víme, že 54 % dětí chatuje na internetu s neznámou osobou, že každé šesté dítě je ochotno takové internetové identitě (ať už se za ní skrývá kdokoli) zaslat svoji intimní fotku či video. Děti netuší, do jaké spirály vydírání se mohou takovými kroky dostat a jak fatální následky to může mít.

Společným jmenovatelem výše uvedeného je důvěra. Děti by měly vědět, že se mohou na své rodiče obrátit, pokud se jim něco děje. Že je nebudeme vinit a odsuzovat za to, co udělali. Není to ale vždy jednoduché, jejich pocit viny a studu bývá často nepřekonatelnou překážkou. Jen dvě procenta (sic!) dětských obětí násilného chování na internetu bylo schopno se s touto zkušeností svěřit nejprve rodičům. I proto je dobré, aby se mezi dětmi šířily informace o místech, kde jim poradí anonymně, kde je nikdo nebude soudit, kde jim pomohou povolaní.

Když jsem se tímhle tématem začala před lety zabývat já, popravdě jsem ani netušila, o jak rozsáhlou problematiku jde. Postupem času se mi začaly odkrývat další a další roviny – temná zákoutí internetu. Viděla jsem, v jakém ohrožení v online prostředí děti jsou. Jaké praktiky agresoři používají a k jak fatálním koncům některé případy mohou zajít. Pro mne to byl také důvod se věcí začít víc zabývat – vyhledávat aktivity, které se v tomto směru dějí, podporovat je a pomáhat jim. A nakonec také přijmout tu výzvu a stát se ambasadorkou projektu Safer Internet pro Českou republiku.

Vítám dnes všechny aktivity, které možné důsledky rizikového chování na internetu ukazují. Skvělou práci odvádí všichni, kteří trpělivě objíždějí školy, odkrývají rizika, ukazují možné důsledky, pomáhají je řešit. Náš společný zájem je zájem dítěte. Ten by měl být vždy až na prvním místě. Dle Ženevské úmluvy má dítě právo na zvláštní ochranu. V dnešním světě nutno dodat, že jak ve světě reálném, tak i virtuálním.

 

Dita Charanzová, místopředsedkyně Evropského parlamentu,
ambasadorka Safer internet pro ČR